Rodinný dům Norimberk

Na nejmenované tiskové konferenci si vzal slovo manager jedné stavební firmy. V Německu je prý trend stavět rodinné domy ve stylu „mikro“, jeho firma se na tom přímo podílí, někde snad kolem Norimberka. Zastavěná plocha domu je sotva 30 m₂; a kdo si myslí, že se tam vejde sotva jeden člověk, plete se. Když se chce, žijí v něm hned čtyři i víc, je to prostě rodinný dům. I k nám tento trend musí dojít, samozřejmě. Dům je samá tepelná izolace a není třeba popisovat, jak je šetrný, úsporný a pasivní a kolik ušetří energie, CO₂; a dalších věcí.

Vše by bylo v pořádku, kdyby tento dům nebyl dáván všem za příklad, kdyby šetrnost nebyla vyžadována i u bohatší klientely, která si může dovolit více. Sice ještě nevyšla příslušná směrnice, ale společenské klima, které hnětou masové sdělovací prostředky, všechny bohužel levicové, je už hotové: i ten, kdo bere miliony, by měl chtít řečený mikrodům, říkejme mu Norimberk. Jinak svému okolí sděluje, že necítí s přírodou, klimatem ani s chudými, nad kterými se navíc povyšuje.

Očividně s tím mají problém i firmy. Mnohé se ještě včera netajily, že nabízejí kvalitní, trvanlivé a luxusní řešení pro náročnou klientelu, ovšemže za vyšší cenu. Dnes už si reklamu pro bohaté nemohou troufnout, nebo si to aspoň tak myslí. Panuje představa, že člověk, který má peníze na luxus, je nejspíš zcizil. Když ne, tak se měl o ně s jinými rozdělit. A kdyby nic jiného, zůstává za ním dlouhá a tlustá uhlíková stopa...

Přizpůsobování se těm nejpomalejším a vytváření nepřátelské mlhy vůči rychlejším a tudíž i bohatším, je nebezpečné. Ve skutečnosti bohatý člověk nejvíc prospěje sobě, ostatním i vládnímu rozpočtu, když peníze co nejvíc utrácí, i když je to z pohledu chudých možná nešetrné.

Jestli existuje něco, co české stavebnictví rozhodně nevyléčí, ale naopak podkope, tak je to šetrná výstavba. Co se týče celého českého a evropského hospodářství, dlouhodobě ho podkopává šetrné myšlení a související šetrné vládní kroky. Nikdo nevěří, že by se výkon ekonomiky v dohledném horizontu mohl přiblížit létům 2007/2008.

Bůh, Matka příroda, zkrátka ten nejvyšší s žádnou šetrností nepočítá. A ovšem ani s plýtváním a ničením. A nepoučitelností, to zejména. Zásobuje nás neuvěřitelným množstvím energie, zdrojů a možností. Dává nám poznat tajemství světa a života, v tom stojíme stále na začátku. Máme možnost následovat ty nejrychlejší; nejpomalejším pak dává možnost prohrát, poučit se a začít znova – v nejobecnějším těchto slov smyslu. To, že volíme u nás i v Evropě rychlost těch nejpomalejších, je naše svobodná volba. Máme snad dost času?

Možná, avšak opakování chyb není zdarma a bezbolestné. Přizpůsobování se hlemýždímu tempu nejpomalejších vede ke korporativnímu vládnutí a sešněrování osobní aktivity nebo k jejímu zákazu. Tento model pak končí tragédií. Ke slovu se hlásí jedinci, kteří šetrný, pomalý a ustrašený lid ovládnou sliby a pak násilím využijí k vlastním světodějným cílům. Jmenují se Leninové, Stalinové, Hitlerové a další. Že by už vymřeli? Nebo pro své hlemýždě připravují něco, co tu ještě nebylo?

Poprvé publikováno v únoru 2014

Jiří Hejhálek